Léto končí a žádný blackout se pořád ještě neudál. Že by soláry málo solárovaly?
Slunečního svitu je v létě výrazně víc než uprostřed zimy, to dá rozum, takže fotovoltaické elektrárny vyrábí jako o život. Vždyť před rokem a něco způsobily výpadek ve třetině republiky, psali na AC24, Aeronetu nebo kde, a tvrdil to i nejeden politik. Nic takového samozřejmě není pravda, kolaps dodávek elektrické energie v částech Čech způsobil spadlý drát. Byť ano, výroba z FVE byla onoho 4. července skutečně nadprůměrná stejně, jako byl vysoký import „zelené“ elektřiny z Německa, který tehdy překračoval 1000 MW.
Přesto situace v onen den nijakým způsobem nevybočovala z normálu, nepoměr výroby a spotřeby je totiž setrvalý stav, na který jsou přenosová a distribuční sítě stavěny. Konkrétně výroba z FVE samozřejmě kolísá jak na hodinové, tak denní i měsíční bázi – během krátkých prosincových dnů je to asi o dvě třetiny nižší než v letní sezóně. Zároveň se ale mění, rozuměj zvyšuje podíl výroby z FVE také meziročně, s 1383 GWh je úhrnná výroba ze slunce za letošní prázdniny o necelých 18 procent vyšší než loni v červenci a srpnu. Přičemž v rekordním létě 2024 byla výroba z FVE meziročně vyšší dokonce o dvě pětiny.
Ne proto, že by daný rok bylo slunečněji, ale pochopitelně v důsledku připojování dalších a dalších FVE k síti. Ve vysokých teplotách, jaké jsme zažili letos, jsou fotovoltaické panely naopak méně účinné, ve čtyřiceti stupních o čtvrtinu či dokonce pětinu oproti referenčním 25 stupňům. Úhrn výroby za letošní srpen (679 GWh) proto nebude v celoročním srovnání nijak vyčnívat, například v květnu vyrobily FVE o tři procenta elektrické energie více. Červencových 704 GWh sice bude za letošek nejvyšší měsíční hodnotou, ale ne o bůhví kolik oproti ostatním měsícům kolem poloviny roku.
Stabilitu přenosové sítě v létě tedy „ďábelské OZE“ nijak výrazně neohrožují. Provozovatelé sítí, výrobci i obchodníci totiž pracují s detailními predikcemi počasí a dalších faktorů. Přesně tedy vědí, kolik se bude dnes odpoledne vyrábět a připraví se na to. Přesto vedra dokáží způsobit výpadky, jaké postihly toto i loňské léto například Itálii. Považme, že v několika zemích Evropy letos teplotní maxima přesáhla 45 stupňů, na Sardinii naměřili dokonce 48,4 °C. Na takové teploty nejsou evropské přenosové sítě dimenzovány a jejich prvky snadno poškodí teplotní roztažnost či nedostatečné chlazení.
Zejména ve středomořských zemích navíc sítě zatěžují během veder naplno puštěné klimatizace. Zároveň vázne výroba z VTE, protože v tropických a supertropických teplotách typicky nefouká nebo vane jen slabý vítr. Navíc v důsledku nedostatku vody v evropských řekách také letos došlo k utlumení výroby či dokonce odpojení řady tepelných elektráren s průtočným chlazením. Například během první letošní vlny veder proto ceny elektrické energie na spotovém trhu přesahovaly běžnou úroveň i patnáctkrát, 26. června večer se megawatthodina v Belgii „trejdovala“ za 1083 eur, v Nizozemsku za 902 eur a v Německu za 747 eur.
Mimo pětatřicítky a čtyřicítky ovšem skutečně dochází k převisu nabídky nad poptávkou, který způsobují (nejen, ale hlavně) OZE na jedné a nižší spotřeba na druhé straně, vždyť je světlo do devíti večer a polovina národa na dovolené. Nejnižší teoreticky možnou cenou na spotu je od konce května -600 EUR/MWh, přičemž donedávna si obchodování vystačilo s mezní hodnotou -500 EUR/MWh. Jenže ony cenové výkyvy jsou stále prudší, konkrétně v mínusu se spotové ceny v Česku držely v roce 2022 po celkem 8 hodin, zatímco loni už 348 hodin. Rozptyl denních cen pak v roce 2025 činil -224,49 až 563,13 EUR/MWh.
Letošek není v tomto ohledu nijak pozadu, vždyť už 26. dubna se silová elektřina pro Česko obchodovala za -489,28 EUR/MWh, což byla mimochodem třetí nejnižší cena v celé EU. Jen na Slovensku a v Maďarsku byla elektřina ještě levnější, když narazila na onen zmíněný strop mínus pět set eur. Tato situace spolu s podobným propadem ceny o čtyři dny později byly důvodem, proč byl onen strop posunut o sto eur níže.
Shrnuto a podtrženo, jak na divoce fluktuující spotové ceny, tak na problémy s výrobou a distribucí elektrické energie si musíme zvykat a bude hůř. A to nejen kvůli OZE, ale v důsledku čím dál častějších a výraznějších klimatických extrémů. Nezbývá proto než držet palce provozovatelům našich přenosových soustav, jako je v Česku ČEPS, aby páteř rychle se proměňující energetiky drželi funkční. A rozhodně bychom si měli vážit jejich náročné práce, bez které bychom letošní prázdniny neměli tak pěkné.
