Jak zajistit plné zásobníky plynu bez ohledu na to, co se děje ve světě
Šermuje se srovnáními, jakože se zásoby zemního plynu v EU nachází na nejnižší úrovni za posledních 15 let nebo jak blízce se letošní situace podobá té z podzimu 2021, kdy Moskva začala utahovat kohoutky z důvodu, který jsme se měli dozvědět až v únoru následujícího roku. Letos však jsme na komplikace tohoto druhu připraveni alespoň o něco lépe než před pěti lety. Od té doby byla v Unii uvedena do provozu desítka nových LNG terminálů a naše plynovody byly vybaveny pro reverzní tok, plyn si tedy můžeme „šérovat“ napříč Evropou.
Hormuz nehormuz a Putinovi navzdory není problém akutní nedostatek této suroviny v současnosti, jako spíš nejistota ohledně vývoje budoucího. Navzdory tomu, že Donald Trump otevření průlivu oznámil již asi devadesátkrát, na komoditních trzích stále chybí pětina celosvětové výroby LNG. Ta vydá za čtyřicetinu globální spotřeby zemního plynu, kterou se zatím daří kompenzovat, ale jak dlouho a za jakou cenu? Navíc odstřihávání se Unie od plynovodů z Ruska nás dělá čím dál závislejšími právě na LNG, jehož přísun neurčuje trasa plynovodu, ale kdo nabídne víc.
Čím déle tedy bude Trumpova neválka s Íránem trvat, tím více se budeme přetahovat o plyn s Asii a tak dál, jasně. Pojďme se ale pozastavit nad skutečným jádrem pudla co se naší připravenosti na zimu 2026/27 týče. Plyn do českých zásobníků neshání Karel Havlíček, ale nakupují jej většinou obchodníci, a sice v létě, kdy je nejlevnější. Za měsíce skladování suroviny přitom musí platit, a pokud je přes léto cena plynu vyšší než obvykle, tak prostě s nákupem čekají na poslední chvíli.
Je tedy žádoucí zamyslet se nad tím, jak zajistit průběžné plnění zásobníků nezávislé na tom, co se zrovna děje na komoditních trzích. V roce 2022 zařadila vláda zemní plyn mezi komodity vyžadující krizovou rezervu o objemu 2,4 TWh energie neboli 10 až 12 dní spotřeby. Rakušané udělali to samé, akorát objem zákonné rezervy nastavili na 20 TWh neboli čtvrtinu roční spotřeby země. Stojí to 2,3 miliardy korun ročně a v současné situaci jim to nepomáhá, ale v případě mnohem zásadnějšího narušení dodávek za to budou víc než rádi.
Nebo takoví Francouzi. I oni mají vládou stanovené měsíční kvóty pro plnění zásobníků jako většina zemí EU, ovšem nejsou to pouze deklaratorní cíle. Dodavatelům, kteří danou povinnost nesplní, hrozí pokuta až do výše dvojnásobku hodnoty jejich schodku. Také díky tomu mají zásobníky nyní naplněné na zhruba 80 procent a do konce října dosáhnou plánovaných 85 procent. A to přesto, že se některá tamější úložiště v solných jeskyních potýkají s technickými potížemi omezujícími rychlost plnění.
Pod pohrůžkou sankcí vymáhaná povinnost zásobníky včasně plnit, pobídky za dosažení odpovídajících „targetů“ včetně případné kompenzace ztrát způsobených náklady na skladování, a nejlépe kombinace obojího umožní předejít situaci, ve které se právě nacházíme. Pro větší flexibilitu dodávek potřebujeme další LNG terminály a dále zahušťovat síť reverzních plynovodů tak, abychom si v případě krize mohli navzájem pomáhat. Hodit se mohou také výrazně větší strategické rezervy použitelné pro okamžitou stabilizaci trhu a koordinace jejich budování napříč členskými zeměmi.
Oproti tomu představují cenové stropy u obchodníků i výrobců nanejvýš dočasnou úlevu. Na vrcholu „plynové války s Ruskem“ zafungovaly tyto nástroje relativně dobře díky tomu, že příjmy z takzvané windfall tax vyrovnaly náklady na tato opatření - windfall tax však přinesla jiné dobře známé problémy a byla na hraně práva. Obecně však je každá koruna, každé euro vysypané z helikoptéry domácnostem či firmám na zmírnění energetické drahoty vyhozený peníz, pokud jsme jej mohli investovat do zajištění energetické bezpečnosti. Na rozdíl od jednorázových kompenzací totiž představují diverzifikace zdrojů, efektivnější distribuce nebo úspory na straně spotřeby opatření, která se vyplatí nejen na jednu zimu. Ale také na všechny následující.
