Je naše energetika zranitelná vůči sabotážím, máme se bát jako Němci?
Spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt onehdá varoval, že je v Německu nyní „neustále třeba počítat s rizikem útoků.“ K jednomu došlo hned v zápětí na letišti Leipzig/Halle, které využívá NATO pro svoji logistiku. Dron nesoucí téměř kilogram výbušniny podobné semtexu zasáhl křídlo ukrajinského Antonova naloženého municí a jen zázrakem neexplodoval, zatímco druhý se srazil s přistávajícím nákladním Boeingem. Možná sloužil k navádění útočícího dronu, na kterém byla nalezena stejná DNA jako po žhářském útoku na lipské letiště před dvěma lety.
Za poslední čtyři roky došlo v Evropě ke zhruba šedesáti žhářským útokům a sabotážím nebo pokusům o ně s více či méně zřejmou ruskou stopou. Přitom na přelomu roku jsme opravdu zaznamenali mírné zvýšení počtu těchto incidentů s tím, jak vojensko-průmyslová spolupráce mezi Ukrajinou a Evropou nabírá na obrátkách. Nevyhnuly se ani energetice, ostatně před pár dny byly zveřejněny detaily kyberútoku na dvě polské kogenerační elektrárny z konce prosince minulého roku. Se „střední pravděpodobností“ je přisuzován skupině Sandworm považované za součást ruské vojenské zpravodajské služby GRU.
Co uhlídáš a co ne
U nás každého okamžitě napadnou obě jaderné elektrárny, které vyrábí zhruba dvě pětiny v Česku spotřebovávané elektrické energie. I ty jsou pod maximální digitální ochranou, jejíž prolomení by přinejmenším implikovalo státního aktéra v pozadí útoku stejně, jako v případě oněch polských elektráren. Čehož si je Rusko vědomo, ke kybernetickému napadení naší výroby a distribuce elektrické energie by se tedy uchýlilo jen v případě, že by tím „chtělo něco říct,“ neboli jako varování či výhrůžku. Podobně, jako by vypnutí bateriových úložišť čínské provenience na dálku jasně ukazovalo na zapojení pekingského vedení.
Tak co proti Dukovanům nebo Temelínu vyslat dron řízený ne dovolenkáři Čepigou a Miškinem, ale třeba nějakým joudou naverbovaným kýmsi z hlubin internetu? Elektrárny ovšem patří k nejstřeženějším místům v naší zemi a zaútočit na ně dronem vyžaduje vybavení a schopnosti, kterými onen jouda těžko disponuje. Mimochodem Ministerstvo vnitra nedávno představilo legislativu, která usnadní likvidaci dronů nad objekty kritické infrastruktury, kdy možnost zasáhnout proti bezpilotním prostředkům nově dostanou také proškolení pracovníci.
Nejzranitelnějším prvkem elektrizační soustavy – a kritické infrastruktury obecně – je proto přenosová soustava neboli PS. Přitom aktiva sloužící k distribuci elektrické energie jsou také pečlivě chráněna. Spadají do čtyř kategorií, z nichž velíny provozovatele přenosové soustavy ČEPS a klíčové uzly navázané digitální infrastruktury patří do první a trafostanice vysokého napětí či hlavní rozvodny do kategorie druhé. Tato zařízení zpravidla nehlídají jen sekuriťáci, ale také policisté, kteří právo sestřelit dron již mají.
Hrát si dronem poblíž vedení vysokého napětí a „nedopatřením“ s ním vletět přímo do uchycení drátů na stožáru skutečně zvládne i amatér. V tom případě by ale bylo nutné zasáhnout přinejmenším dva různé cíle pečlivě vytipované tak, aby dispečeři ČEPS nemohli výpadek výkonu rychle nahradit a soustava začala kolabovat stejně, jako loni v červenci v částech Čech. Ano, tehdy vypadlo jen jedno vedení, což je ale situace, na kterou je PS dimenzovaná a umí si s ní hravě poradit. Nestalo se tak jen proto, že souběžně došlo k řadě pochybení na různých stranách.
Že se komusi (vyšetřování zatím není uzavřené) podařilo letos v lednu způsobit čtyřdenní výpadek na jihozápadě Berlína bylo mimochodem dáno tím, že pachatelé zapálili hned pět vysokonapěťových vedení naráz. Nemuseli přitom postupovat bůhví jak koordinovaně, ony dráty totiž vedly jednou inženýrskou lávkou přes Teltowský kanál. Ano, i takto zranitelná místa existují, a to především v rámci velkých aglomerací. Nejedná se však o páteřní prvky celé PS, ostatně popisovaný výpadek nepostihl například celé Braniborsko, ale 100 tisíc obyvatel skoro čtyřmilionového Berlína.
Co tedy hrozí?
Pokud jde o to, škodit a způsobovat chaos, ale vždy pod rovinou další eskalace, je nejsnazší využít člověka „z ulice“ zaplaceného či zmanipulovaného k tomu, aby zapálili ukrajinskou restauraci ve Varšavě, autobusovou vozovnu v Praze či prodejnu IKEA ve Vilniusu, nebo alespoň přestřihli drážní optické kabely kdesi v Německu. Mladík naverbovaný přes Telegram nebo cíleně zradikalizovaní pro-palestinští aktivisté však zvládnou způsobit nanejvýš lokální šlamastiku.
Další formou útoku „pod radarem“ jsou poštovní zásilky s nebezpečným obsahem či vyhrožování bombou, jakým čelily stovky českých škol v roce 2024 nebo čtyři stovky úřadů včetně jednoho ministerstva před dvěma týdny. Značný disruptivní potenciál může mít i šíření poplašné zprávy, pokud je založena na úniku radioaktivity či jiných nebezpečných látek. Zde berme v potaz, že prý 4-5 procent, podle některých odhadů ale až pětina všech měsíčních uživatelů Facebooku tvořit boti, z nichž část by ve vyvolávání paniky dokázala postupovat koordinovaně, byť jen v rámci určité bubliny.
Zkrátka a dobře, podpalování transformátorových skříní nebo ukrajinských restaurací bude pokračovat a Česku se další incidenty tohoto druhu nevyhnou. Ovšem pokud by Rusko nebo kdokoliv jiný chtěl výrobu a distribuci elektrické energie v Česku narušit opravdu vážným způsobem, museli by se do dané akce vložit skuteční profíci, což by pravděpodobně nakonec prasklo jako Vrbětice. V každém případě platí, že naše bezpečnostní složky velice dobře vědí, co dělají, a spolu s pracovníky elektráren a ČEPS jsou to i oni, kdo zajišťuje hladký chod naší země.
